Tradiční řemeslo ukázané v ručně šitých rukavicích.

Rukavičkářství

 

Jak poznat kvalitní rukaviceTabulka velikostí

Rukavičkářské závody v Dobříši, pod které byl historicky začleněn i provoz v Abertamech na Karlovarsku, prošly v posledních dvou dekádách dramatickým vývojem. Doby, kdy závod vyráběl miliony kusů rukavic ročně, jsou nenávratně pryč. A ještě před několika lety to vypadalo, že o tradiční rukavičkářství nemá v Česku nikdo zájem. Dobříšský závod žil převážně z exportu a zahraniční vlastníci zásobovali zdejší kvalitní produkcí vyspělé zahraniční trhy. I když šít tu bylo levné a rukavice byly v západních zemích velmi žádané, vlastníci postupně přesouvali výrobu i stroje do zemí, kde jsou náklady na pracovní sílu ještě nižší. „Chvíli to vypadalo, že všichni budou nosit jen rukavice z asijských továren. Koupíte je za 200 korun, a naše stály jednou tolik. V poslední době však vidím, že se opět dostávající do módy kvalitní a dražší rukavice, což souvisí zřejmě s tím, že se spotřebitelé v minulosti několikrát spálili se špatnými výrobky,“ vysvětluje Ludmila Osičková.

Jednou z klíčových vlastností kvalitních kožených rukavic je přizpůsobivost tvaru ruky. Jestliže se při natažení na ruku nepřizpůsobí „jako druhá kůže ruky“, pak to bývá znamení toho, že kůže byla neodborně zpracována a následně střižena, nebo byl použit levný, a tedy nevhodný materiál. „Když si rukavice natáhnete, hned cítíte, že to není ideální. Šetřit se v tomto případě opravdu nevyplatí,“ podotýká lektorka Ludmila Osičková s tím, že velmi záleží na vypracování materiálu i způsobu, jak se následně rozměřuje. Podstatné je také to, pro jaký trh

se rukavice šijí – například Francouzi mají prsty delší a štíhlejší než Němci nebo Češi.

V současnosti chtějí zákazníci více produkty s určitým příběhem, kvalitním návrhem či pro speciální účely. Vrací se tedy poptávka po pánských i dámských rukavicích klasického střihu z perfektně vybrané a připravené kůže, do módy se opět dostávající rukavice pro řízení vozu, hraní golfu či jezdecké rukavice. Na trhu jsou k dispozici nejrůznější barvy, stále však přetrvává dominance klasické černé a hnědé. „V souvislosti s barvami hodně záleží na spolupráci s koželuhem, který musí být schopen zafixovat barvu tak, aby ani při navlhnutí rukavice nedocházelo k pouštění barvy,“ podotýká Ludmila Osičková, která má ve svém šatníku více než dvacet párů. Příprava rukavice je komplexní činnost a zahrnuje množství kroků. Pokud všechny provádí skutečný profesionál, správně ušitá rukavice z vybraného materiálu může svému uživateli dělat radost až dvacet let. A vzhledem k tomu, že kůže je přírodní materiál, jenž se vyvíjí, po čase získají rukavice zcela unikátní patinu.

S rostoucí životní úrovní obyvatel, specifickými zájmy i touhou se odlišit od mainstreamové konfekce poptávka po ručně vyráběných rukavicích nadále roste. A s tím i pravděpodobnost, že Dobříš zůstane na evropské mapě rukavičkářského řemesla.

 

Tabulka velikostíJak změřit ruku

Zde je návod jak dobře změřit a vybrat správnou velikost rukavic. 

Velikosti dámských rukavic:

  Velikosti v cm 16 18 19 20 22 23 24
  Velikosti v coulech 6 6,5 7 7,5 8 8,5 9

Velikosti pánských rukavic:

  Velikosti v cm 20 22 23 24 26 27 28 30 31
  Velikosti v coulech 7,5 8 8,5 9 9,5 10 10,5 11 11,5

 

 

Chci udržet rukavičkářství v DobříšiAkreditace MŠMT

Za službou Ušij si své rukavice stojí Ludmila Osičková z Dobříše, která se věnuje mnoha různorodým činnostem, jako je čalounictví, zdravá výživa či jóga, ale její největší vášní je rukavičkářství.

Do branže se dostala na začátku devadesátých let jako studentka SOŠ. „Šla jsem na obor rukavičkářství v Dobříši, z kterého většina mých spolužaček rychle utekla, ale mne to bavilo. Začala jsem svou kariéru na dílně a jako šička pracovala na stroji Štep,“ říká Ludmila Osičková. Během pěti let se dostala k návrhářství i šití kolekcí. Následné ředitelství jí umožnilo vzdělávání se v oblasti marketingu a managementu.

„Vybrali si mne do obchodního úseku, jezdili jsme na veletrhy a výstavy, naučila jsem se odbornou angličtinu,“ popisuje Ludmila Osičková. Když v roce 2000 majitel dobříšských rukavičkářských závodů redukoval stavy, rozhodla se odejít a s kolegou založit novou dílnu.

Další zkušenosti Ludmily Osičkové z rukavičkářství jsou sérií velké euforie při budování nových dílen s novými majiteli, a podobně velkých zklamání, když se vlastníci po čase rozhodli přesunout výrobu do „levnějších“ zemí. „Poslední majitel to udělal v roce 2018, kdy uzavřel dobříšskou výrobu s desítkami šiček a přesunul ji do Maroka. Vedla jsem tým, ve kterém hlavní a nejsložitější šití dělaly ‚holky‘ v důchodovém věku a mladší švadleny měly většinou na starosti přípravu a dokončování rukavic,“ vypráví Ludmila Osičková. Protože zkušené pracovnice už půjdou na odpočinek a své zkušenosti nepředají nikomu mladšímu, hrozí, že rukavičkářství v Dobříši definitivně skončí.

„Rukavičkářství je krásný obor s úžasnou tradicí, a jsem poslední, kdo ho může vyučovat. Tento obor je pro mě výzva i posláním zároveň, z toho důvodu chci v této české tradici pokračovat,“ říká Ludmila Osičková.

K tomu jí velkou dávku energie dodává pravidelné cvičení i výuka hatha jógy.

 

 

 

Poptávka

Kontaktujte nás ohledně dotazů k Vaší zakázce nebo obchodních návrhů, ozveme se vám zpět.

 
Napsali o mně